LUDĚK NEŠLEHA (herec)

Seznamte se s kyjským rodákem a hercem  Luďkem Nešlehou

Medailonek

 Jako poválečné dítě jsem tu totiž prožil celé své dětství a mládí. Bydleli jsme v Masarykově čtvrti v Tyršově ulici (nyní Hamerské v Jiráskově čtvrti) v rodinném domku, který před druhou světovou válkou postavili strýc s mým otcem. Tehdy před válkou i za války bydlely v tom domku čtyři rodiny i s dětmi. A navíc v něm byla i cukrárna. Podle vyprávění pamětníků žilo téměř ve všech rodinných domcích nebo vilkách v celé čtvrti vždy několik (i nepříbuzných) rodin. Třem až čtyřem lidem stačila k „rodinném štěstí“ jedna místnost. Dneska je tomu jinak. Domky obývá jedna, maximálně dvě rodiny.

Kyje – ani vesnice, ani město poblíž Prahy – byly pro mě v dětství místem s obrovskou romantikou vyvolanou románských kostelem sv. Bartoloměje, který se v mé fantazii stal nedobytným kyjským hradem, pověstným svými tajnými chodbami končícími v širých dálavách až v hostavickém zámečku. Na polích kolem Masarky, jak jsme tenkrát naší čtvrti říkali, kde dnes stojí paneláky a továrny, se odehrávaly naše dětské hry i válečná střetnutí s „nepřáteli“ ze Starých Kyjí (především Brabčárny), Aloisova, Hostavic a Jahodnice. Také Kyjský rybník byl pro nás zdrojem zábavy v každém ročním období – v létě jsme se v něm koupali, u statku jsme dokonce chytali raky, v zimě jsme vytáhli tzv. šlajfky, což byl brusle na kličku, a hokejky a hrály se zápasy mezi čtvrtěmi. A kdo měl v té době brusle pevně přidělané na botách, to už byl někdo! Podnikali jsme na bruslích výpravy po zamrzlém „Yukonu“ Rokytce až skoro do Hostavic. Někdy se stávalo, že jsme neodhadli tloušťku ledu a přišli jsme domů po nedobrovolné zimní lázni jako zamrzlé rampouchy.

Hospoda U Knotků, dnes už zbouraná, která stávala mezi kostelem a statkem, se mi vlastně stala osudnou. V jejím velkém sále se odehrávaly tancovačky a ochotnická představení. Jako dítě jsem tam viděl neuvěřitelnou spoustu pohádek a dětských představení s Kašpárkem a hloupým Honzou, Škrholou, princeznami, princi, králi, čerty… Bohužel si nepamatuji, kdo byl tenkrát duší kyjských ochotníků, ale vybavuje se mi několik jmen – Franta „Rámus“ Raudenský, manželé Václavíkovi a hlavně pan Václav Knížek. Ten nás jako děti „zblbnul“ natolik, že jsme s ním začali taky ochotničit. Sehráli jsme například klasickou pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků. Dokonce v několika nastudováních. Tady jsem se umělecky vypracoval od Šmudly až po Prófu. Se Šmudlou mám spojen nezapomenutelný zážitek. Sněhurka mě na jevišti políbila a já jsem se tak červenal, že by se pro mě spíš hodila role Stydlína. Vždycky před představením přišli do malé šatny pán s paní, kteří nás nalíčili. Líčidla mi tak hezky voněla vanilkou, i ty vousy z vaty, které nám jako trpaslíkům lepili, se mi tenkrát také líbily. Dneska se nerad líčím a lepení vousů už mě vůbec nebaví. Raději jsem si nechal narůst své vlastní.

Pan Václav Knížek měl na naši klukovskou partu vůbec velký vliv. Nejen že s námi dělal ochotnické divadlo, ale rozvíjel i našeho sportovního ducha. Byl trenérem i vedoucím žákovského volejbalového družstva, navíc nás učil i jiné sporty na tehdejším hřišti v Masarykově čtvrti, kterému se jinak neřeklo než „Sokolák“. Tady jsem si čichl k atletice, hokeji, gymnastice, stolními tenisu, ale především volejbalu. Ovšem o osm let staršímu bratrovi Pavlovi (známému malíři – dnes bohužel Pavel není mezi námi, zemřel v roce 2003) šlo sportování mnohem líp než mně, který jsem byl o poznání menší a ke všemu jsem měl ještě problémy s podáním, tzv. se servisem.

Taky biograf tady už neexistuje. Teď je z něj spořitelna. Při dnešní záplavě drasticity a krutosti, která nám bombarduje z televizních obrazovek i pláten kin, připadá jistě směšné, že jsem už jako dítě školou povinné nesnesl představu popravy Paľa Bielika jako Jánošíka ve stejnojmenném Fričově filmu a utekl jsem před závěrem z kina.

A vzpomínky na základní školu? Ty mám spojené nejen s lumpárnami, ale hlavně se skutečnými „Pány“ učiteli – Šorčíkem, Šebíkem, Kopáčkem, Tlustým… I když posledně jmenovanému se nelíbil můj zpěv při nácviku sborových písní na školní besídku a párkrát mne výchovně přetáhl smyčcem přes hlavu. Škola se tehdy vůbec dost věnovala kultuře. Pořádala již zmíněné školní besídky, kde se uplatnil také taneční soubor s lidovými tanci. Pamatuji se, že maminka, která byla vyučená dámskou krejčovou, šila děvčatům stylizované kroje. Při jedné takové besídce recitovala bývalá absolventka školy tak sugestivně Šrámkův raport, že jsem ho později použil při přijímacích zkouškách na DAMU. Ale to už je jiná historie.

 Luděk Nešleha

 

Životopis

Luděk Nešleha se narodil 1. září 1945. Původně absolvoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou, ale pak jeho další kroky směřovaly na DAMU, kde v roce 1967 dokončil studium herectví. Na DAMU byla jeho hlavním pedagogem Vlasta Fabiánová a vedoucím ročníku Vítězslav Vejražka.

Ještě jako student souběžně účinkoval na jevišti Divadla Za branou (1965-1967), kde hrál v představeních Kočka na kolejích nebo Maškary z Ostende. V této době také nasbíral první zkušenosti před filmovou kamerou a jako voják se mihnul ve filmu KAŽDÝ MLADÝ MUŽ (1965). V roce 1967 odešel Luděk Nešleha na delší dobu z Prahy, prvních pět let strávil v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1967-1972), V té době byla pro Luďka Nešlehu zajímavou filmovou rolí postava mladého vraha Fojta v kriminálce PO STOPÁCH KRVE (1969). V letech 1972-1981 působil Nešleha v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami a tady na něj čekaly velké herecké úkoly například ve hrách (Strakonický dudák, Měsíc nad řekou, Višňový sad, Marie Stuartovna, Úklady a láska, Čert na zemi.). V menších rolích se objevil v několika filmech, z těch známějších připomeňme sci-fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977), větší příležitost dostal ve filmu PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (1975), objevil se také v několika televizních seriálech (např.JANA EYROVÁ, 1972;ARABELA,1980).

Počátkem osmdesátých let přešel Luděk Nešleha na jinou scénu ve středních Čechách. Na dalších jedenáct let zakotvil v Městském oblastním divadle v Kolíně (1981-1992). Také na této regionální scéně našel bohaté uplatnění, především v komediálním repertoáru z pera českých i světových klasiků (např. Poprask na laguně, Harián z Římsů, Jak přišla basa do nebe,  Figarova svatba, Mnoho povyku pro nic, Komedie plná omylů, Černí baroni).

V roce 1992 odešel Luděk Nešleha ze stálého pracovního úvazku a dalších pět let působil na volné noze. Pohostinsky spolupracoval s divadly, kde již předtím hrál (Příbram, Hradec Králové), a jako stálý host  se objevoval v divadle na Kladně.

V roce 1997 nastoupil do stálého angažmá v Divadle pod Palmovkou, kde dnes, po odchodu do důchodu v roce 2009, působí jako stálý host.  Z řady her, v nichž zde vystupoval, připomeňme klasické kusy jako Caligula, Zdravý nemocný, Miláček, Figarova svatba nebo Cyrano z Bergeracu, z moderny je to pak například Kočka na rozpálené plechové střeše nebo muzikál Sliby chyby. V současném repertoáru Divadla pod Palmovkou ho můžeme shlédnout  ve hře Roberta Bolta: Ať žije královna! v roli De Quadry a v nově nastudovaném Cyranovi z Bergeracu

Luděk Nešleha také spolupracuje s televizí, účinkuje ale i v rozhlase, pro nevidomé namluvil řadu knih a angažuje se také v občanském sdružení profesionálních umělců Petrklíč v součastné době v inscenacích  Noemovo dítě a Legenda o Veronice. Pro Petrklíč bylo stálou základnou divadlo Miriam v Praze 10, které však na letošní rok nedostalo grant.

 

Herecká filmografie

2009    Doktor od Jezera hrochů (film)

2008    Ordinace v růžové zahradě (TV seriál)

2006    Ro(c)k podvraťáků  (film)

2005    Ordinace v růžové zahradě (TV seriál)

            Poslední sezóna (TV seriál)

2004    Když chcípne pes (TV film)

            Revizor (TV inscenace)

2001    Otec neznámý aneb Cesta do hlubin duše výstrojního náčelníka (TV film)

2000    Zdivočelá země II. (TV seriál)

1999    Specialita šéfkuchaře (TV inscenace)

1995    Život na zámku (TV seriál)

            Muž v pozadí- Fouche (TV seriál)

            Padělatel (francouzský film)

1994    Hřích pro diváky detektivek (TV seriál)

            O arabském hvězdopravci  (TV inscenace)

1993    Zánik domu Fusherů  (TV film)

1992    Mladý Indiana Jones (TV seriál)

            Přítelkyně z domu smutku (TV seriál)

            Pohádka o prolhaném království (TV inscenace)

1991    Co teď a co potom (TV seriál)

            Klauni a vlastenci (TV film)

            Maigretův první případ (TV inscenace)

1990    Trojlístek- Smrt barona Gandary (TV inscenace)

            Kučírek versus Kučírek (TV inscenace)

1988    Bankovní dům Daubner  (TV inscenace)

            Šperky a hrobničky (TV inscenace)

            My se vlka nebojíme (TV inscenace)

1987    Ohňostroj v Aspern (TV film)

            Poslední kapitulace (TV film)

1986    Chobotnice z II. patra (TV seriál)

1982    Malý pitaval z velkého města (TV seriál)

1984    Malostranské povídky- Doktor kazisvět (TV seriál)

1981    Pozor, vizita! (film)

            Píseň nemilovaného (francouzský film)

            Nemocnice na kraji města II. (TV seriál)

1980    Arabela (TV seriál)

1979    Plechová kavalérie (TV seriál)

1977    Zítra vstanu a opařím se čajem (film)

1975    Profesoři za školou (film)

1975    Tam, kde hnízdí čápi (film)

1974    Dvacátý devátý (film)

1974    Noc oranžových ohňů (film)

1973    Zločin v Modré hvězdě (film)

1972    Jana Eyrová (TV seriál)

1969    Po stopách krve (film)

1967    Dívka a smrt (TV inscenace)

1966    Kacafírek (TV inscenace)

1965    Každý mladý muž (film)

            Úsměvy mistrů – John (TV inscenace)